━━
( Zdroj: Yuriy Beyger / iStockphoto )
V dnešní sekulární době je to již pro většinu lidí těžko představitelné, ale po naprostou většinu historie byly církevní stavby a areály skutečnými centry života celé tehdejší společnosti. A neplatí to jen pro společnost křesťanskou, to samé platilo již ve starověku. Církevní stavby ovlivnily samozřejmě i naši vlastní zemi a její krajinu.
Chrámové komplexy a kláštery vznikaly napříč civilizacemi a tisíciletími. Hrály přitom klíčovou roli v utváření duchovního i společenského života dané společnosti. Už v Mezopotámii a starověkém Egyptě se stavěly velkolepé chrámy, kde podobně jako v Řecku a Římě sloužily nejen k uctívání božstev, ale také jako místa věšteb a kultovních rituálů. Stejně tak se ovšem stávaly léčebnými centry, ale také středisky politickými a společenskými.
V našich končinách si svá duchovní centra stavěly již Keltové, Germáni nebo Slované ve svých předkřesťanských dobách. A koneckonců, i jeskyně s malbami pravěkých lovců mamutů možná pro své obyvatele sloužily jako svatyně, kde se vzývala nějaká stará božstva, která měla lovcům přinést úspěch při lovu. I tato místa jsou součástí našich duchovních dějin, zachovalo se jich ale jen velmi málo a jejich hlavní část je spojena s chrámy a kláštery křesťanskými.
━━ Nejznámější katedrálou na světě je pravděpodobně Notre-Dame v Paříži.
( Zdroj: Sergii Figurnyi / Shutterstock )
Kláštery a katedrály rostly ve středověké Evropě jako houby po dešti. Ale i když je nám dnes duchovní svět středověkého člověka na hony vzdálený, bylo by velkou chybou dívat se na tuto dobu spatra nebo povýšenecky. Byly to benediktini, cisterciáci, dominikáni i příslušníci dalších řádů, kteří nejen, že uchovávali starověké rukopisy a tím i vzdělanost antiky, ale přispívali také k rozvoji zemědělství nebo medicíny.
Ačkoli mnoho starých chrámů a klášterů bylo zničeno či přeměněno, jejich odkaz stále přetrvává. Nejenže nám poskytují vhled do historie a duchovního světa našich předků, ale slouží i jako inspirace pro moderní architekturu, umění a filozofii.
V neposlední řadě jsou to právě církevní památky, které dodneška určují ráz naší krajiny. Jedná se v tomto případě především o barokní venkovské kostely, ale stejně tak jde i o drobné památky v podobě tzv. božích muk nebo křížů u cesty. Ty sice neohromují svojí monumentálností, ale jsou pojítkem s tou nejprostší, lidovou spiritualitou našich předků.
Odkaz starých klášterů, chrámů, venkovských kostelíků nebo prostých kamenných křížků, je stále živý. A bude živý do doby, kdy bude národ existovat. Jsou totiž nedílnou součástí samotného jeho ducha.
